Aktuality - Ohlédnutí za uplynulým školním rokem – Slavnostní rozloučení se žáky 9. třídy

Proslov žáků 9. třídy

Vážený pane řediteli, paní učitelko a všichni přítomní. Sešli jsme se zde proto, abychom se rozloučili po devíti letech, které jsme na základní škole prožili. Vzpomínáme na ten den, kdy jsme se potkali v jedné třídě. V první třídě jsme se naučili základům matematiky, českého jazyka a postupem času jsme získali další znalosti a vědomosti. Je to krásných 9 let, co jsme byli stydliví a rozpačití prvňáčci, ale to jen do té doby, než jsme se všichni navzájem poznali. Postupem času jsme si vytvořili třídní skupinky. S někým jsme se přátelili více, s někým méně. Teď bychom tady nejraději všichni zůstali a nerozcházeli se. Víme, že nám bude smutno, jak po spolužácích, tak po učitelích. Loučíme se po mnoha letech, co jsme se potkávali denně na chodbách a obědvali spolu ve školní jídelně. Roky nám utíkaly jako voda, spousta zážitků na školních výletech a akcích je za námi a můžeme na ně vzpomínat jen v dobrém.

Nesmíme také zapomenout na naše učitele, zejména na naši úžasnou paní učitelku Marii Markovou, která se nás zastávala vždycky, když nám teklo do bot. Děkujeme za to, že s většinou učitelů a učitelek se dalo vycházet a rozumně se s nimi domluvit. Děkujeme za to, že vynaložili maximální úsilí na to, aby nás připravili na další roky studia.

Pro většinu z nás bude těžké se rozloučit, ale i přesto víme, že něco krásného končí, aby něco krásnějšího mohlo začít. Na dalších školách si určitě každý najde nové kamarády. Budeme však na tuto třídu vzpomínat jen v dobrém, mnozí i se slzami v očích. Poneseme ji navždy v našich srdcích.

Závěrečná slova pana ředitele

Paní starostko, vážení přítomní … Sličné slečny, statní mládenci ...

Ušli jsme kus cesty… za těch devět let… a každý máme jedinečný životní příběh vrytý v paměti. Občas to byla veselohra, občas horor, občas jste si role nevybírali …

Zavzpomínejte od 1. třídy a uvědomte si, co a koho jste potkali, jak ta vaše třída zrála v partu, jak jste ve smečce zabrat dávali učitelům. A na nic se nevymlouvejte, neb je svědků očitých i aktérů společného putování …

Však obraťme pohled do časů budoucích.

QUO VADIS DEVÁŤÁCI? Kam kráčíte, co Vás čeká?

21. století není o nic jednodušší než jiné časy. Doba informačních a kosmických technologií, doba globalizací v ekonomice, multikultury, doba spletitá, doba, kdy lidé jsou si paradoxně vzdálenější, neb na sebe nenachází čas, neb stále víc platí – ne my, ale já.

Užuž to vypadá, že si za peníze koupíte vše – mimo hmotné statky též zdraví, lásku i štěstí … přátelství, kariéru ... Jednou budete – budeme stát před pánem našich osudů, před svědomím, které se sice dá v životě překřičet … pak však nepomůže výmluva žádná …

Máte tedy možnost zdánlivě pohodlně plout po proudu této řeky konzumu, nebo použít pádla a dle svých sil, vůle a statečnosti plavbu určovat. A plavba pokračuje již dnes, zítra, po prázdninách ve školách, v životě dál ...

Přeji Vám příznivý vítr, odvahu čelit bouřím a nepohodě, v případě ztroskotání záchrannou vestu, a když ztratíte správný směr, tak Vám přeji, abyste našli správný přístav ... lodím je sic v přístavech bezpečno, ale postaveny jsou pro plavbu ve vlnách, by vedeny lidským duchem a silou vzdorovali nepřízni všeliké …

Přístavem nejlepším je Váš domov, Vaši rodiče a rodina, přátelé, a myslím, a mělo by to tak být, i učitelé a také Vaše – naše obec, město.

Pomněte to občas dát najevo …

Hodně se od Vás očekává, nemoci dnešní doby potřebují mladé, šikovné lékaře, potřebujeme ale také návrat k hodnotám trvalým, ke kořenům …

Hrdost – ne pýcha, nadšení a ochota – ne ziskuchtivost, společenství – ne sobectví, hodnoty niterné, trvalé – nikoli materialismus ...

… šťastnou plavbu ... a ať je to Vaše životní představení k potlesku…

Vlastimil Jansa, ředitel školy